Co je Dunyazad

Představte si svitek.

Otevřeš ji a objevíš povídku. Přečteš ji, zavřeš. Jakmile ji znovu otevřeš, je to jiný příběh – ale uvnitř je někdo, koho už jsi potkal. Nebo stejná země, viděná z jiného okna. Nebo plochý kámen na útesu, který před třiceti lety patřil jinému muži.

Nikdo ti to neřekl. Poznal jsi ho.

Dunyazad je ten svitek.

Spojovací nit

Příběh se může vázat na ten předchozí skrze osobu, místo, časový okamžik. A někdy i skrze myšlenku – a to je spojení, které nejvíce překvapí, protože drží pohromadě příběhy, které jinak nemají nic společného. Továrna v provincii v roce 1991, čarodějnice na ligurském útesu, vesnice na planetě se dvěma slunci: a ve všech třech stejném gestu, někdo dělá něco dobrého potají a nikomu to neřekne.

Tyhle věci nejsou odkazy. Jsou to brány. Každá se otevírá a vede k příběhům, ve kterých ta osoba, to místo, ta myšlenka skutečně záleží – počínaje těmi, ve kterých záleží nejvíce.

Pro čtenáře

V okamžiku vstupu se svitek stává vaším. Dunyazad – sestra, která v Tisíci a jedné noci každou noc žádala další příběh – si pamatuje, co jste četli, a nezpovídá vás znovu. Ale především chápe jak čtete: zda sledujete někoho v průběhu let, zda jste si oblíbili nějakou zemi, zda vás tam drží myšlenka, která se vrací. A vede vás dál po této nitce, ne po jiné.

Dva čtenáři, kteří začínají se stejným příběhem, skončí na dvou různých místech. O to jde.

Pro autory

Pod vyprávěními se skrývá mycelium: jemná síť pod zemí, kterou nikdo nevidí, zatímco to, co vykukuje na povrch, jsou právě příběhy. Psát zde znamená zakořenit se tam dole.

Tvůj příběh s sebou nese své lidi, svá místa, své myšlenky – a od toho okamžiku může ten, kdo přichází z příběhu někoho jiného, najít cestu do tvého, protože sdílíte město, řemeslo, posedlost. A ten, kdo vstoupí do tvého, může z něj vyjít vstříc zbytku světa.

Můžeš si vybudovat vlastní svět, s postavami, které se pohybují ve tvých příbězích. Nebo se včlenit do toho, co už existuje, a půjčit si někoho – požádat o to toho, kdo ho vymyslel. Obě věci se nevylučují: kořeny jsou stejné.

A pokud tě to zajímá, technika pod pokličkou

Aby to všechno fungovalo, jsou potřeba nudné věci udělané dobře. Každá osoba, místo, předmět nebo myšlenka má stabilní identitu, která se nikdy nezmění: dvě Margherite zůstanou dvěma Margherite i po tisíci vyprávěních. Každé spojení má váhu, protože objevit se ve scéně není totéž jako nést příběh. A každé vyprávění spočívá na jediné časové ose – stejné pro srpen v provincii i pro planetu s vlastním kalendářem – takže „předtím“ a „potom“ něco znamenají.

Dnes mycelium drží pohromadě 7 příběhů a 100 odkazů, z nichž 15 se objevují ve více než jednom příběhu, od 1991 do 2300.